Subscribe to Centrum Pohádek
Kvě
31

Sůl nad zlato II

Napsala Katka

Jednoho dne přišlo na velkou oslavu, jenže ze země se ztratila všechna sůl a kuchař neměl čím solit. Král ho poslal pro jinou sůl, ale ta nebyla široko daleko. „Tak sol něčím jiným,“ přikázal mrzutě král. Kuchař králi odvětil: „Pane králi a co solí jako sůl“? Král se rozhněval a vyhnal kuchaře. Kuchař se musel obejít bez sole a vařit tak neslaná jídla. Královští poslové projeli celou zemi a hledali sůl, ale marně. Mnoho lidí i zvířat onemocnělo, protože neslaná jídla nesnášela a sladká se jim přejedla. Královský kuchař vařil nejrůznější sladkosti, vymýšlel nová a nová jídla bez soli, ale nic platné to nebylo, nikomu nechutnalo. Tu poznával král, jak vzácný dar boží je sůl, kterou on za nic neměl a jak Marušce ublížil. Přišla doba, kdy na Marušku vzpomínal nejen král, ale i celý lid.

Marušce se v chaloupce u babičky líbilo, ale nadešel čas odejít do zámku. Pravda vyšla najevo a sůl se stala dražší než zlato a drahé kamení. Marušce se do království nechtělo kvůli otci, který ji vyhnal. Kouzelná babička ji však pověděla, co se doma děje. Za její služby ji na cestu odměnila mošničkou plnou soli, kterou si přála pro svého otce jako dárek. Nic jiného po stařence nežádala. „Když si tak vážíš soli, tak ať ti nikdy nechybí,“ pravila stařenka.

Maruška šla přes doliny a vrchy, až došla k zámecké bráně. Protože měla prosté šaty a zakrytou hlavu, nikdo ji nepoznal. Ke králi ji nikdo nechtěl pustit, že je král nemocný. „Ale jen mne pusťte, nesu panu králi takový dar, který ho jistě vyléčí.“ Sluhové to řekli panu králi, a ten rozkázal, ať ji pustí dovnitř. Když k němu přišla, žádala, aby jí dali chléb. Král poručil, aby přinesli chléb, „ale sůl nemáme,“ dodal. „Vždyť já mám sůl!“ řekla Maruška. Odkrojila králi kus chleba a posolila.

„Sůl!“ zaradoval se král, „ach děvče, to je vzácný dar! Jak se ti odměním? Žádej, co jen chceš, všechno dostaneš!“ „Nic nežádám, tatíčku, jen mě mějte rád, jako tu sůl,“ odpověděla Maruška a odkryla si zahalenou tvář. Tu král div neomdlel radostí a prosil Marušku za odpuštění.

Rozneslo se brzy po zámku, že nejmladší králova dcera přišla a přinesla sůl. Každý, kdo přišel, toho štědře solí obdarovala. Sůl z mošničky vůbec neubývala.

Marušku král stanovil za královnu. Maruška moudře kralovala a na hodnou babičku nikdy nezapomněla.

 

Tags:

Přidat konentář